Sébastien Loeb vítězně na Pikes Peak

Nejenže tak vyhráli nejvýše položený závod světa, ale především dosáhli rekordu. Svahy nad propastí si podmanili průměrnou rychlostí 145 km/h. Sébastien Loeb byl ve startovní zóně již od 7 hodin ráno, kdy se účastnil briefingu. Musel se ale obrnit trpělivostí, než mohl předvést svůj tak dlouho očekávaný mistrovský kousek: výstup v 91. závodě Pikes Peak International Hill Climb. Vyrazit totiž mohl až poté, co odstartovalo všech 83 závodníků na motorkách, kteří se závodu účastnili: „Neměli jsme vůbec žádné přesné informace, kdy budeme startovat, a já viděl, jak se kolem vrcholu stahují mraky. Měl jsem docela obavy, protože jsme se báli deště.” Osvobozující start nakonec přišel v 11:30 a Sébastien Loeb se svým vozem Peugeot 208 T16 Pikes Peak mohl vyrazit.

Obávaný déšť se opozdil a francouzský šampion tak mohl nebezpečí této unikátní trasy vzdorovat za optimálních adhezních podmínek. Cílem projel Sébastien Loeb se svým speciálem 208 T18 Pikes Peak po téměř dokonalém výstupu za 8’13’’878. Tento výkon s přehledem stačil na překonání dosavadního rekordu  Rhyse Millena s časem 9’46’’164. Zlepšení - o více než minutu a půl. „Myslel jsem si, že bych mohl zajet čas tak 8’20, možná 8’15, ale toto překonalo moje představy”, radoval se devítinásobný mistr světa v rallye, když projel cílovou páskou. Pilot za volantem 208 T16 Pikes Peak se uměl perfektně vypořádat s náročností tohoto výstupu „bez jištění“.

„Na startu jsem cítil opravdu velký tlak, protože tento závod je vrcholem osmiměsíční práce celého týmu Peugeot Sport i jeho partnerů Red Bull, Total a Michelin. Váhal jsem, jestli do toho jít naplno nebo zajet čas na jistotu, ale jakmile jsem vyrazil, nemohl jsem jet jinak než na hranici možností tohoto fantastického vozu.“ Jen pár minut po příjezdu 208 T16 Pikes Peak do cíle se na vrcholu spustil déšť, který vystřídaly kroupy. Originální způsob, jak oslavit historický úspěch, další v řadě těch, které si Peugeot z Colorada již odvezl  - v roce 1988 zásluhou Ariho Vatanena a v roce 1989 díky Robbymu Unserovi.  Druhý jmenovaný byl s francouzským týmem přítomen i dnes, aby mohl pokoření tohoto nelehkého rekordu zažít napřímo.