Mercedes-Benz slaví 50 let závodu ve Wörthu

Každé druhé v Německu registrované nákladní vozidlo je Mercedes-Benz z Wörthu. Nákladní vozidla jsou odtud dodávána do 150 zemí celého světa. V největším závodě pro výrobu nákladních vozidel na světě pracuje přibližně 12 000 zaměstanců, kteří každý rok vyrobí cca 100 000 nákladních vozidel. Přestože byl závod Wörth původně zamýšlen jako motorárna, nikdy se v něm agregáty nevyráběly. Místo nich byla 1. října 1963 vyrobena první kabina pro nákladní vozidla a od roku 1965 zde vzniklo více než 3,6 milionu nákladních vozidel.

1960: Daimler-Benz získal areál pro motorárnu

Kdyby vše běželo podle původního plánu, vyráběl by dnes závod Wörth velké motory a byl by jejich centrálním dodavatelem pro oba závody vyrábějící nákladní vozidla Mercedes-Benz v Mannheimu a v Gaggenau. Někdy se však věci v životě vyvíjejí neobvyklým způsobem. Koncem padesátých let byly závody pro výrobu nákladních vozidel tehdejší společnosti Daimler-Benz AG v Mannheimu (lehká vozidla s celkovou hmotností od šesti do dvanácti tun) a v Gaggenau (těžká nákladní vozidla s celkovou hmotností nad dvanáct tun) zcela vytížené. Byla to doba tzv. hospodářského zázraku. Poptávka rostla a běžné byly i dlouhé dodací lhůty. Oba tradiční výrobní závody ovšem nedokázaly dohromady vyrábět více než 150 nákladních vozidel za den, resp. 40 000 za rok. Vzhledem ke své historii se nacházejí v centru města, což znemožňuje další rozšiřování. Daimler-Benz přesto postupoval opatrně. Riziko zcela nově vybudovaného závodu pro výrobu nákladních vozidel se zdálo být příliš vysoké, protože vedení počítalo pro budoucnost s maximálně 50 000 nákladními vozidly za rok. Místo toho se měla vybudovat centrální motorárna, jako dodavatel obou stávajících závodů, která by nejen uvolnila výrobní kapacity, ale zároveň by převzala výrobu velkých motorů ze Stuttgartu.

Rozhodnutí padlo na Wörth v jižní Falci, několik kilometrů západně od Karlsruhe a téměř uprostřed mezi Mannheimem a Gaggenau. Areál s rozlohou 1,5 milionu m² se nalézal na bývalém ostrově Rýna ve Wörthu. Dopravní spojení bylo výborné díky síti spolkových silnic s napojením na blízkou dálnici, plánovanému přístavu na Rýnu a železniční trati. Kromě toho mělo o potenciálního a atraktivního investora v podobě společnosti Daimler-Benz velký zájem jak rybářské městečko Wörth, tak i spolková země Porýní-Falc.

V roce 1963 bylo rozhodnuto o výstavbě závodu pro výrobu nákladních vozidel ve Wörthu

V létě 1960 schválila dozorčí rada společnosti Daimler-Benz AG koupi pozemku, na podzim byl obchod zrealizován. O dva roky později byla zahájena výstavba plánované motorárny. Celý pozemek byl z důvodu ochrany při povodních zvýšen o půl metru. První hala pro výrobu velkých motorů měla nosnost stropní konstrukce deset tun, dvakrát víc, než bylo běžné. Koncern však v roce 1963 provedl kompletní reorganizaci výroby. V rámci nového konceptu měly být závody Gaggenau a Mannheim zbaveny výroby nákladních vozidel, v Sindelfingenu měla dosavadní výroba kabin ustoupit výrobě osobních vozů, a Wörth se tak měl stát centrálním závodem pro výrobu nákladních vozidel značky s třícípou hvězdou. Byl to krok, který zároveň eliminoval paralelní výrobu. Plánovaná kapacita činila cca 200 až 220 nákladních vozidel za den, což znamená přibližně 50 000 nákladních vozidel za rok. To je polovina množství, které skutečně z Wörthu vyjíždělo o několik desetiletí později v letech nejvyšší konjunktury.

Podzim 1963: Zahájení výroby kabin ve Wörthu

Přemístění výroby bylo realizováno postupně, souběžně s výstavbou nového závodu ve Wörthu. Již 1. října byla spuštěna výroba prvních kabin pro závody Mannheim a Gaggenau. Do té doby byly kabiny dodávány centrálně závodem Sindelfingen. Od jara 1964 dodával Wörth kabiny pro veškerá nákladní vozidla s hvězdou. Koncem roku 1964 následoval přechod výroby na kompletně lakované kabiny. Nová lakovna byla velmi moderní. Ve Wörthu nebyl poprvé v závodě pro výrobu nákladních vozidel nanášen základní nátěr manuálně stříkací pistolí, nýbrž metodou lakování v ponorné lázni. Počet zaměstnanců závodu Wörth mezitím vzrostl na více než 1 000. Velká část pocházela ze Sindelfingenu, Mannheimu a Gaggenau. Nábor zaměstnanců z okolí závodu byl zpočátku obtížný, protože se jednalo o kraj „sedláků, vinařů a pěstitelů tabáku“, jak ještě dnes vzpomínají znalci tehdejších poměrů. Jižní Falc je charakterizována zemědělstvím a řemesly, proto si musel závod Wörth své průmyslové pracovníky vyučit a zaškolit. Již v roce 1964 zahájilo svou činnost vzdělávací oddělení s 20 budoucími podnikovými zámečníky. Brzy následovaly výuční obory jemný klempíř, strojní zámečník, nástrojař, silnoproudař a automobilový zámečník.

Neobvyklý nábor nových zaměstnanců

Závod získával nové zaměstnance neobvyklým způsobem. Nejprve byly navázány kontakty se starosty okolních obcí. Zaměstnanci se postavili na nejdůležitější silnice, zaznamenávali si registrační značky vozidel a počítali je, aby zjistili intenzitu provozu lidí, dojíždějících do práce. O víkendech vyjížděli „do terénu“ zaměstnanci personálního oddělení a v osobních rozhovorech na lidových slavnostech a dalších akcích usilovali o nové zaměstnance. Nedostatek personálu přetrvával. V roce 1969 uspořádal závod poprvé den otevřených dveří pro širokou veřejnost. Zásadním cílem bylo i v tomto případě získání nových zaměstnanců. Mercedes-Benz se přitom o zaměstnance ucházel i za nedalekými francouzskými hranicemi v Alsasku, jehož obyvatelé tvoří od začátku až dodnes velkou část osazenstva. Rovněž v roce 1969 se do pracovního procesu zařadily první učnice – jejich povolání se tehdy nazývalo „pomocnice v kanceláři“.

1965: Prvním kompletním nákladním vozidlem z Wörthu byl LP 608

Mezitím se dále rozšiřovala výroba v novém závodě. Po první kompletní kabině včetně vnitřního vybavení, na jaře 1965, následovalo již 14. července 1965 první kompletně vyrobené nákladní vozidlo z Wörthu. Nehoda při premiéře se přitom ukázala být dobrým znamením pro tento závod. První nákladní vozidlo nesjelo z výrobní linky podle plánu, nýbrž se poškodilo o jeden sloup v hale. Toto vozidlo LP 608 patřilo k nové modelové řadě lehkých nákladních vozidel. Středně těžká a těžká nákladní vozidla následovala v ročních odstupech až do roku 1967, současně s modelovými obměnami. Nákladní vozidla s hvězdou neměla v této době ještě žádná jména. Modelové řady byly proto označovány podle jejich původu jako „lehký Wörther“ nebo „těžký Wörther“. Mercedes-Benz rychle rozšiřoval své služby. Již v roce 1968 byli poprvé, v rámci školení řidičů, důkladně seznamováni se svými novými nákladními vozidly zákazníci, kteří se rozhodli pro osobní převzetí přímo ve výrobním závodě. Zde je původ dnešního školicího programu pro řidiče s mnoha tisíci účastníky za rok.

Jedna z největších hal na světě v automobilovém průmyslu

Chloubou nového závodu Wörth byla montážní hala dlouhá 750 m a široká 50 m. Už dlouho je prodloužená na 1 000 m a ještě dnes patří mezi největší montážní haly pro výrobu automobilů na světě. Od začátku byla pro výrobu typická montáž různých modelových řad na jedné výrobní lince. Zpočátku to bylo řešení z nouze, protože existovala jen jedna výrobní linka. Dnes patří tento proces díky související flexibilitě mezi největší přednosti závodu.

Rozhodnutí vybudovat centrální závod pro montáž nákladních vozidel ve Wörthu se rychle ukázalo jako zcela správné. Již v roce 1969 vyrobil závod více než 42 000 kompletních vozidel a k tomu více než 11 000 sad dílů pro montáž v zahraničí, tzv. kompletně rozložených montážních setů CKD (CKD = Completely Knocked Down). Podle původních plánů tak byl závod zcela vytížený. Nastala doba ekonomické koncentrace. Na přelomu 60. a 70. let převzal Daimler-Benz nejprve organizaci pro prodej nákladních vozidel Krupp a následně i výrobce užitkových vozidel Hanomag-Henschel, včetně jeho závodu pro výrobu nákladních vozidel v Kasselu. Daimler-Benz se díky těmto krokům stal postupně největším výrobcem nákladních vozidel na světě.

Vedení závodu ve Wörthu přesto hledalo další možnosti pro rozšiřování činnosti. Protože závod tehdy nabízel na rozsáhlém pozemku hodně místa, byl v roce 1972 ve Wörthu zřízen nový centrální sklad náhradních dílů pro všechna užitková vozidla. Do té doby bylo mezi jednotlivé závody decentrálně rozděleno několik skladů.

V roce 1975 vzniklo poprvé více než 100 000 nákladních vozidel za rok

Výroba se mezitím rostla do nečekaných výšin. V roce 1975 překonala produkce kompletních vozidel a montážních setů CKD poprvé hranici 100 000 nákladních vozidel. Ekonomika se po první ropné krizi zotavovala a poptávka rostla. Mercedes-Benz se těšil velkému zájmu také od zákazníků na Blízkém východě. Až do první poloviny 80. let dodával závod velké počty vozidel do arabských států, někdy i polovinu roční výroby. Souběžně s tím rostl počet zaměstnanců. Zatímco v roce 1965 v závodě pracovalo 2 600 lidí, v roce 1981 byla poprvé překročena hranice 10 000 dělníků, zaměstnanců a učňů. Od roku 1978 se připravují na technická povolání také učnice. Ve stejném roce otevřel závod novou budovu pro vzdělávání. V roce 1978 byla ve Wörthu vybudována nová hala pro balení montážních setů CKD včetně překladiště pro kontejnery. Celosvětová poptávka po montážních sadách, které se montují v cílové zemi, rostla. V roce 1981 byl odeslán kontejner CKD s pořadovým číslem 10 000.

V následujících letech i desetiletích byla opakovaně atakována hranice roční výroby 100 000 nákladních vozidel. Rekord padl v době modelové obměny. Na přelomu let 1973/74 přišla „Nová Generace“ (NG) těžkých nákladních vozidel. Kabiny nových nákladních vozidel měly modulární konstrukci a veškeré verze vycházely z jediného základního modelu. Počet dílů klesl a více než polovina dosud potřebných montážních kroků odpadla. Otevřel se tak prostor pro zavedení nových výrobních postupů, například mechanizaci montážní linky pro výrobu kabiny.

1980: Milionté nákladní vozidlo z Wörthu

Koncem roku 1980 oslavil závod velké jubileum. Z montážní linky sjelo milionté nákladní vozidlo. Byla to doba rekordů. V roce 1981 se výroba vyšplhala na 110 125 nákladních vozidel, což byl rekord na mnoho dalších let. Infrastruktura závodu se dále rozšiřovala. V roce 1980 byla zprovozněna nová podniková jídelna, protože původní budova z roku 1967 již nevyhovovala velké poptávce rostoucího počtu zaměstnanců. Od konce roku 1981 bylo klasické menu nahrazeno samoobsluhou s volným výběrem. Závod se stal v této oblasti vzorem pro celou společnost.

Všechny roky ovšem nebyly jen zlaté. V polovině osmdesátých let se poptávka propadla a v roce 1986 vyrobil závod už jen necelých 70 000 nákladních vozidel. V této době se významně osvědčila flexibilita celého koncernu. Po několik let dojížděli zaměstnanci z Wörthu do výrobního závodu v Sindelfingenu, v němž pomáhali při výrobě osobních vozů. Tím se zabránilo propouštění z provozních důvodů. Ale nešlo jen o práci. V roce 1986 založilo 72 zaměstnanců „Sportgruppe Stern Wörth“, krátce SG Stern (Sportovní skupina Hvězda Wörth). V jubilejním roce 2013 už měla tato sportovní organizace 3 400 členů a provozovala na 40 druhů sportů.

V roce 1988 bylo slavnostně otevřeno zákaznické centrum

Do závodu směřovaly investice i v těžkých dobách. V roce 1985 byl zahájen provoz nového centrálního skladu dílů. V roce 1988 bylo otevřeno nově vybudované zákaznické centrum, nástupce tzv. haly pro přímé převzetí vozidla zákazníkem. V době otevření zákaznického centra oslavil závod své jubileum. Pětadvacet let od svého otevření měl přesně 11 586 zaměstnanců. A s přesně 82 422 nákladními vozidly vzrostly opět i výrobní počty. V závodě Wörth byla vybudována navíc nová lakovna s ekologičtějším a efektivnějším provozem. Navíc byla zvýšena kvalita. Stříkací roboti nahradili – s výjimkou několika komponentů – běžné ruční nanášení krycího laku stříkacími pistolemi.

Devadesátá leta: Velké výkyvy, velká flexibilita

Brzy poté profitoval závod z mimořádné konjunktury. Rok po sjednocení Německa, v roce 1991, vzrostl počet vyrobených vozidel poprvé po dlouhé době opět na šestimístné číslo (více než 102 000 nákladních vozidel). Změn doznala infrastruktura závodu. Celosvětové zásobování díly převzal nový centrální sklad náhradních dílů v nedalekém Germersheimu. Rozkvět kolem roku 1990 měl jen krátké trvání, v následující ekonomické krizi došlo k propadu poptávky. V roce 1993 vyrobil závod jen 57 093 nákladních vozidel, nejnižší počet od konce šedesátých let. Propouštění se podařilo opět zabránit, ale počet zaměstnanců výrazně klesl v důsledku programu dobrovolných odchodů. Budoucnost závodu v podmínkách kolísající konjunktury zabezpečila kontrola všech pracovních postupů, výrazné snížení počtu úrovní vedení a zjednodušení organizace práce. Zeštíhlený závod Wörth se připravil na bouřlivé období. Mezi přijatá opatření patřilo vyčlenění výroby plastových dílů a nové zařazení závodu do obchodní divize nákladních vozidel. Lidé se semkli dohromady, zkrátily se rozhodovací cesty, bariéry byly odstraněny. Byla zavedena flexibilní pracovní doba, aby bylo možné lépe reagovat na velké výkyvy, které jsou pro odvětví užitkových vozidel typické. Rovněž se objevilo nové nákladní vozidlo. Mezi lehkými nákladními vozidly se stala nástupcem legendárního LP z roku 1965, praotce všech nákladních vozidel ze závodu Wörth, tzv. „Lehká třída“.

„Karosárna 2000“ a nová montážní linka

Změnila se také infrastruktura. Podniková teplárna přešla ze spalování topného oleje na zemní plyn. Tím se snížila nejen spotřeba paliva, ale zároveň i množství emisí. V roce 1992 vznikla pod titulem „Karosárna 2000“ zcela nová výroba kabin s velmi flexibilními výrobními ostrůvky a přepravním systémem s vozíky bez řidičů, takže nyní mohly všechny kabiny vznikat v jednom jediném komplexu. Byla to součást přípravy na nové modely vozidel, stejně jako koncem roku 1995 spuštěná nová montáž s výrobní linkou ve tvaru písmene U. Poprvé tak byl realizován postup, v němž byla např. předem smontována kompletní přístrojová deska o hmotnosti až 120 kg a následně jako celek vsazena k finální montáži do kabiny. Dělníci předtím museli odmontovat dveře kabiny, které byly samostatně vystrojeny v předmontáži. Tím se uvolnilo místo pro montáž interiéru, zůstalo více prostoru kolem výrobní linky a lépe byl chráněn lak. Kabiny se v montáži pohybovaly na posuvné plošině opatřené zvedákem se stolovou deskou. Zaměstnanci mohli díky tomu vykonávat téměř všechny práce v ergonomicky příjemnější pracovní výšce.

Velkolepý start a velká oslava: Nový Actros a 100 let nákladních vozidel

Nová montáž ohlásila modelovou obměnu. Mercedes-Benz během krátké doby obnovil svůj kompletní výrobní program nákladních vozidel. Středem pozornosti se stalo nové těžké nákladní vozidlo Actros. Dva dny před Vánocemi, 22. prosince 1995, byla ve Wörthu zahájena výroba pilotní série zcela nového nákladního vozidla, které zažilo svou výstavní premiéru v září 1996 na IAA. Rok 1996 byl zároveň ve znamení jubilea. Před 100 lety totiž Gottlieb Daimler vyrobil první nákladní vozidlo na světě. Závod Wörth oslavil narozeniny nákladního vozidla velkolepou akcí - o slavnostním víkendu hostil 55 000 návštěvníků, kteří si prohlédli závod a stali se svědky velkého setkání nákladních veteránů. Po Actrosu následovalo jen o několik měsíců později nové lehké nákladní vozidlo Atego. A opět přišlo lepší období. V roce 1998, poprvé od konjunkturního roku 1991, vyrobil závod opět více než 90 000 nákladních vozidel. Počet zaměstnanců se usadil kolem 11 500.

Nové tisíciletí: Rozšiřování díky modelům Axor, Unimog a Econic a středisku BIC

Zákaznické služby jsou ve Wörthu psány velkým písmem. Dne 1. června 2000 otevřelo ve Wörthu své brány informační středisko pro veškerá odvětví BIC (Branchen-Informations-Center). Pro návštěvníky zde bylo připraveno k prohlídce i zkušební jízdě 21 speciálních řešení pro různá odvětví od 14 výrobců nástaveb. V současnosti nabízí BIC odborným návštěvníkům několikanásobně širší nabídku, čítající cca 175 kompletních vozidel od 70 výrobců nástaveb. BIC má již dlouho charakter specializovaného veletrhu a v této velikosti a rozmanitosti je celosvětově jedinečné. Již dva roky po slavnostním otevření střediska BIC následovala zkušební dráha, koncipovaná speciálně pro stavební vozidla v Ötigheimu, vzdáleném 25 km. Dnes má štěrkovna Ötigheim v odborných kruzích legendární pověst.

K přírůstkům docházelo i na úplně jiných místech. V roce 2002 byla do závodu Wörth začleněna výroba Unimogu, která do té doby běžela tradičně v Gaggenau. Poté se sem, rovněž z Gaggenau, přemístila příslušná vývojová a obchodní oddělení, zodpovědná za Unimog. O rok později se do Wörthu přestěhoval Econic z Cvikova a švýcarského Arbonu. Ještě později následovalo kapotové nákladní vozidlo Zetros s pohonem všech kol. Tato nákladní vozidla jsou nyní sdružena do divize Mercedes-Benz Special Trucks a v závodě Wörth vyráběna v samostatné výrobní hale. Přírůstek zaznamenaly rovněž další modelové řady nákladních vozidel, protože v roce 2002 zavedl Mercedes-Benz nákladní vozidlo Axor, které vyplnilo mezeru mezi středně těžkými a těžkými nákladními vozidly na pomezí mezi rozvážkovou a dálkovou dopravou.

Požadavky na racionální a ekologickou výrobu nákladních vozidel splňuje od roku 2005 nová úpravna v lakovně. Poté následovala nová linka pro nanášení krycího laku. V červenci 2006 oslavil závod velké jubileum. Jedné francouzské spedici bylo dodáno třímilionté nákladní vozidlo z Wörthu. V této báječné době běžela výroba na plné obrátky. Závod Wörth vyráběl opět kolem 100 000 nákladních vozidel ročně.

Vývojové a zkušební středisko EVZ: Vyvíjet a testovat

Úzké propojení vývoje a výroby bylo v roce 2008 posunuto na ještě vyšší úroveň Výzkumným a zkušebním střediskem EVZ (Entwicklungs- und Versuchszentrum) pro nákladní vozidla. Areál s plochou 550 000 m² leží v bezprostřední blízkosti závodu. Je vhodný pro testy všeho druhu, od jízdy po špatných cestách až po dlouhodobé zkoušky, a plní funkci velmi precizních měřicích přístrojů. Na vnitřní ploše jsou četné cesty se špatným povrchem a 14 různými profily vozovky. Zčásti jsou zde věrně napodobeny originální vozovky z celého světa, aby bylo možné simulovat jízdní chování ve specifických podmínkách různých zemí. Vnější jízdní dráhy ve tvaru oválu jsou dlouhé téměř dva kilometry. Klopené zatáčky pro jízdu vysokou rychlostí mají sklon až 49 %, resp. 26 stupňů. Zkušební polygon je doplněn kruhovými dráhami, kruhovou plochou, kopci s velkým stoupáním, stanicí pro nakládání štěrku a terénem jako na staveništi. Nechybí ani budovy s dílnami a kancelářemi.

Těžký rok 2009: Finanční krizi se podařilo zvládnout bez propouštění

Rok 2008 stanovil dokonce nový výrobní rekord v historii závodu. Ve Wörthu bylo vyrobeno 113 370 nákladních vozidel. Šok však přišel již na podzim 2008. Celosvětová finanční krize způsobila enormní ekonomický pokles. Zaměstnanci závodu zpočátku profitovali z dobře naplněných časových kont z fáze vysoké konjunktury, takže byly zrušeny jen přesčasy. Od jara 2009 však už musela výroba nákladních vozidel běžet se zkrácenou pracovní dobou, protože celosvětová poptávka po nákladních vozidlech se propadla pod 50 %. V roce 2009 opustilo brány závodu pouhých 44 438 nákladních vozidel. Závod využil tuto fázi k realizaci ambiciózního vzdělávacího programu. Opět se podařilo zabránit propouštění z provozních důvodů. Nic z toho nepocítili zaměstnanci divize Mercedes-Benz Special Trucks v montáži vozidel Unimog a Econic, protože na tato vozidla byl stále dostatek zakázek.

5 000 učňů za téměř 50 let

Koncem léta 2010 přivítal závod také 118 nových učňů, mezi nimiž byl 5 000. učeň od roku 1964, kdy bylo zahájeno profesní vzdělávání ve Wörthu. Závod nyní organizuje vzdělání v šesti technických a třech obchodních oborech a kromě toho nabízí pět studijních programů na duální vysoké škole. Vzdělávání má ve Wörthu budoucnost. Od roku 2012 vzrostl počet učňovských míst na 150 ročně. Závod profituje z myšlenkového bohatství svých zaměstnanců. Pracovní týmy ve Wörthu podaly v roce 2011 téměř 11 000 zlepšovacích návrhů, z nichž byla téměř polovina realizována. Zaměstnanci dostávají za své nápady samozřejmě nejrůznější prémie.

Modelová obměna těžkého nákladního vozidla Actros zahájila v roce 2011 největší produktovou ofenzivu v historii nákladních vozidel Mercedes-Benz. Po novém Actrosu následovala během pouhých dvou let, s předstihem před budoucí emisní normou Euro VI, také vozidla Antos, Arocs, Atego, Unimog a Econic. Mercedes-Benz se tak stal prvním výrobcem, který své produktové portfolio kompletně přizpůsobil nové emisní normě Euro VI – půl roku před termínem, kdy vstoupí v platnost. Kompletní modelová obměna ve spojení s paralelní výrobou nových a osvědčených modelů a současnou obnovou nabídky divize Special Trucks otevřela navíc prostor pro optimalizaci závodu a výrobních procesů.

Trvalá udržitelnost ve výrobě

Přechod na novou generaci produktů je příležitostí k četným investicím. Vznikl např. automatizovaný sklad malých dílů, první svého druhu v odvětví užitkových vozidel, jako základ nového logistického konceptu. Jeden z mnoha příkladů nových výrobních metod se nalézá ve výrobě rámů, k nimž jsou vnější díly upevňovány na různých místech, čímž vzniká velké množství možností. Proto je u nových modelů přebírána dokumentace CAD z vývoje a dělníkům jsou přímo na podélníky rámu zobrazovány laserem pokyny pro montáž. Pracovník tak ví, kam musí díly umístit, jaký spojovací prvek – například šroub – použít a jaký dotahovací moment je pro tento šroub předepsán. Neméně fascinující je nová linka pro nanášení vodou ředitelného krycího laku, souhra robotů v karosárně, v níž si roboti předávají díly pro další zpracování, nebo automatizované lepení čelních oken do kabin.

V roce 2011, kdy došlo k modelové obměně řady Actros, vyrobil závod Wörth necelých 108 000 nákladních vozidel – finanční krize byla podle všeho překonána. Navzdory zvýšení výroby klesly v tomto roce o třetinu emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku. Nižší je i spotřeba zemního plynu a topného oleje, spotřeba elektrické energie vzrostla jen o deset procent. Množství odpadu se nezměnilo – i to je důkaz vyšší efektivity, kterou se daří i nadále zvyšovat. Od konce roku 2012 snížil nový modulární závod pro kogenerační výrobu elektrické energie a tepla spotřebu energie přibližně o čtvrtinu. Související snížení emisí CO₂ o 15 procent odpovídá 22 000 tunám CO₂ za rok.

V roce 2013 je závod Wörth největším závodem pro výrobu nákladních vozidel na světě

Závod Wörth je 50 let po vyrobení první kabiny pro nákladní vozidla nejen hlavním závodem v rámci celosvětové výrobní sítě značky Mercedes-Benz, ale s kapacitou více než 100 000 nákladních vozidel za rok a přibližně 12 000 zaměstnanci je také největším závodem pro výrobu nákladních vozidel na světě. A zároveň i nejflexibilnějším. Dnes se na parkovišti v areálu závodu střídají v pestrém pořadí vozidla modelových řad Atego, Antos, Actros a Arocs. Po přechodnou dobu jsou kromě toho souběžně vyráběny předchozí modelové řady nákladních vozidel, pro které jsou navíc po mnoho dalších let produkovány také náhradní díly. K tomu se druží samostatná výroba vozidel Unimog, Econic a Zetros divize Mercedes-Benz Special Trucks. Výsledkem je bezpříkladná rozmanitost variant s neomezenými možnostmi aplikací.

Závod Wörth je druhým největším zaměstnavatelem ve spolkové zemi Porýní-Falc a jeho velký ekonomický význam sahá daleko za hranice tohoto regionu. Dodává kompletní vozidla a montážní sety CKD do více než 150 zemí. Každý den přijímá přibližně 500 nákladních vozidel s potřebným materiálem. Naopak závod opouští až 470 nových nákladních vozidel denně, vyrobených přesně podle přání zákazníka. Většinu z nich si osobně přebírají jejich řidiči nebo majitelé.

Po všechna desetiletí zůstalo ovšem zachováno to, co je již od turbulentních začátků v polovině šedesátých let označováno jako „wörthský duch“. Neuvěřitelný pocit sounáležitosti mezi zaměstnanci v dobrých a především v méně dobrých dobách, které se právě v obchodě s užitkovými vozy velmi rychle cyklicky střídají. Je to duch, který činí z největšího závodu pro výrobu nákladních vozidel na světě zcela výjimečný výrobní provoz.